Brněnské variace

 

 
..a ještě pořád je pro mě Petrov tou jistotou, pořád když sem přijíždím, jeho věžičky říkají, už se koukej oblíct, budeme vystupovat, pěkně se tam ty jeho věžičky vlevo nad nádražím vypínají a říkají, už jsi tady, a pořád ve mně vyvolávají všelijaký vzpomínky a taky se ptají, tak co, bude ještě něco, jednou jsme tu večer courali za šokyjalismu s nějakou  pracovní výpravou, já, začínající technolog, náš náměstek a pár podnikových vedoucích, dneska by se řeklo vyšší a střední management, hledali jsme na jejich přání nějaký lepší podnik, já byl vždycky spíš bufetovej typ a bufet pod Petrovem neměl alespoň z mýho pohledu chybu, mně se jinam ani nechtělo, ale zakopli jsme o Biskupskou vinárnu, nějakej chlápek s motýlkem pod krkem nám z okénka zamčených dveří vinárny důležitě povídá, moment, podívám se, zda je místečko, bohužel, bylo, a bylo ho až dost, u vchodu nám potom něčím co mělo připomínat kartáč dvakrát přejel špičky bot, to asi bylo v ceně, a už jsme seděli v poloprázdný hogofogo vinárně, nevalným vínem jsme zapíjeli předražený jídlo, který, jak se říká, smrdělo málem...a já už dostal strach, že Brno ten večer nepřijímá, vyšli jsme na vzduch, povídám, pojďte, dojíme se, a už jsem je vedl do toho mýho oblíbenýho Petrova, do toho, kterej sice neposkytuje útěchu duchovní, ale zase jinou, než ten krásný chrám nad námi.. a byla klobása a bylo Starobrno 12° a nemělo to chybu a dali si všichni a já už věděl, že to bude dobrý a že Brno opět přijímá....a měsíc nad tím druhým Petrovem, tím s věžičkama jakoby přikyvoval, jó, Švédi, to jste mohli udělat hned.. 
 
..protože Brno je velká loď, a já za ní jezdil ještě dřív, než se o tom zpívalo, jako študák ze Zlína, promiňte, tenkrát Gottwaldova, kde duch Bati stejně lítal nad městem, občas jsem to místo domů do Čech nabral právě sem, do Brna, o víkendech, sám i s kamarády, byl to kousek a vlaky sem jezdily a jezdí pořád, a tak je to dobře..
 
..a někde tady v Brně bydlí a doufám dobře žije Jarda Dvořáček, výbornej řidič a fajn kluk z mojí čety, poznali jsme se na vojně, zažili jsme spolu i zimní cvičení s Rusákama v osmdesátým roce na Doupově, to nebyla moc velká legrace, byl tam takovej protivnej politruk, co po nás pořád jel, ono ho štvalo, že v průšvihách jsme vždycky stáli při sobě, já „jantar“ neboli „absík“ a o nějakých pět let mladší kluci z mojí čety, a tenhle Jarda jednou kouká, jak poblíž politruk obědvá a tak Jarda jakoby pro sebe polohlasně povídá, kéž by se ti to sousto chtělo v hubě v hovno obrátit...jenže on měl major dobrý uši a byl problém, Jarda ale nebyl žádnej posera, víc ho mrzelo, že to jeho přání zůstalo nevyslyšený, a on mně často říkal Švéde, já tenkrát nevěděl, proč, ale dneska už vím, že takhle říkají některý Brňáci Pražákům, a tím já tehdy byl, určitě to má nějaký souvislosti s obléháním Brna Švédy v dobách třicetiletý války a ve švédských řadách tenkrát byli i čeští exulanti...ale mně to vůbec neuráželo, bylo to takový příjemný štengrování a patřilo k tomu, tož si dotahněte šlajfku, kdo jste in, a pojďme dál, vždyť tady pod Petrovem v jedný ulici mají pamětní desku bratři Haasové, asi víc znáte Huga, já taky, byli to asi kluci chytrý a nadaný, myslím z tý rodiny přežil právě jen Hugo, no, vidíte, a podle některých snad ani holokaust nebyl..
 
..my Švédi dobře víme, že Praha je a byla plná moravských básníků, a že to byli pane nějací básníci, myslím pan Opelík o tom někde píše, že Praha je vlastně město moravských básníků, ale ne všichni míří do Prahy, a Brno má svoje kouzlo a svoji poezii, a žili a určitě tu žijí opravdoví Básníci, to je jasný, vždyť tady v kavárně sedával s přáteli taky Jan Skácel, a ten musel mít Brno sakra rád..tak alespoň krapet z těch jeho veršů..
 
A někdy divukrásně pršívá
déšť padá na Brno a stromy blízko cest
jako když kdysi teta Marie
kropila z konve saláty a chřest
 
Záhony dávno srovnal buldozer
a dávno stojí panelový dům
tam kde dařilo se modrým kedlubnám
a jako dětství sladkým angreštům
 
A teta Marie už také dávno není
(co všechno voda za ta léta vzala)
občas však v Brně divukrásně prší
jako by teta šeřík zalévala
 
..a jeden Švéd, nějakej pan  profesor Štech tuším někde řek, Brno je selský velkoměsto, když mluvil o géniu locí, já ani nevím, jak to myslel, určitě ne zle, snad vás to neuráží, a koho jo, tak ten tomu nerozumí, já tomu věřím, protože Brno je oboje, selský i velkoměstský, jako já jsem ráno skřivan a večer sova a brzo vstávám a chodím pozdě spát....a na Zelňáku ráno chystají zelináři všechno možný a taky květiny, tam v automatu v řeznictví před šestou voní ranní káva, zelináři i květinářky tam ráno na ni chodí a já, když jsem tu, tak taky...svítá a oni v ranním chladu svírají ty hnědý plastikový pohárky a klepou kosu a poskakují, ale jen tak trochu, aby si ji nevylili a ohřívají si o ni ruce...je to takový malý obřad..nojo, Zelňák, něco na něm musí být, když tu mají i Dívku ze Zelňáku, a hrála ji v městským divadle Markéta Sedláčková, a ta je tam od nás a byla vždycky fajn, tak aby jí to vydrželo, i když dostává ty divadelní ceny, protože mi sehnala lístky....ono to je taky trochu o tom brněnským hantecu, to mi kdysi jeden spolužák z gymplu - a vidíte, taky se z něj stal Brňák, on je hodně kudrnatej, tak já mu vždycky zpívám ...“jede kudrna okolo Brna“ - tak ten kamarád mi poslal takovou povídačku, Jak zakalil Žanek Husuj, docela se mi líbila, bylo  to tak nějak..
 
..když správnýmu brněnskýmu borcovi zarumpluje zoncna na vokno, vylítne z betle, špizne z fenstru aus, sbalí dečmen pod klepeto, pod Špílem sedne na šmirgl a valí na prígl...takhle nějak to začínalo, a on pak ten borec balí v  šalině  kočku, protože není asi vogrilovaná, a ta kočka čučí do tlustý bichle a šprtá na maturu Husa, a tak on jí to převypráví po svým...jak byl v Česku takové dobré borec, Žanek Husuj, vařil samý rovný války a ta véška, ty jezoviti z něho měli tenkrát betelné vítr...a oni ho pak v tý Pakostnici šupli do kameňa, betla tvrdá, chalka levá, chrupna levá, klendra na cimr, klendra na vampu a furt že vodvolé ty křivý války a bude to v oltecu, ale Žanek že nevodvolá, tak mu naházeli prygle pod lojfle..však konec už znáte.. a vod tý doby je to - alespoň podle tý povídačky - v Česku všecko levý na ultimovlád...tož tak nějak to bylo.. 
 
..taky jsem tu byl v Huse na provázku na  Babičce, co ji režíroval Ivo Krobot, on tady taky má nějaký kořeny, vlastně tu měl i tu Babičku, a moc se mi to líbilo, inu, Brno je velká loď, a divadlo dobrý, a už zase jako sova pocourat po večerním Brnu, má  rozestláno, ale ještě neví, s kým a v kolik půjde spát, a tak si zas utahněnte šlajfku a hópněte do šaliny a jeďte na Českou vyhlížet měsíc nad Petrovem..
 
..a Brněnskej drak v Nilu se narodil, dětem nahání strach, má jméno krokodil.. , zpívával Jarda Hutka za mých studentských let, a my jsem to hltali, a on pokračoval..a Morava je krásná zem, na její slávu připijem, só na ní hezká děvčata, tvářičky majó ze zlata, dobrý člověk ještě žije, na Moravě víno pije....a my ho tu opravdu pili, někdy ne málo, a o těch hezkejch děvčatech na tom taky něco je, tož bude snad něco i na tom dobrým člověku, ne?, jednoho zrovínka znám, Ludvík Kuchař, on tenkrát maloval a dělal grafiku, nevím, jestli mu to vydrželo, byl šikovnej i jinak, třeba podniká, my jsme se znali přes protézy, nenosili jsme je sice, ale on dělal v brněnským a já v pražským podniku, kde se tyhle a podobný věci vyráběly, a mně se u něj v ateliéru moc líbil jeden velkej obraz, co namaloval, tak on ho jednou  v noci sundal ze zdi a dal mi ho, bylo to velký plátno, já ho nes' nočním zachumeleným Brnem na vlak, foukalo do něj jak do plachty, ale Brno je velká loď, houpalo se to, stál  jsem na trochu vratkých nohách, Ludvík míval výbornou slivovici, ale dokormidloval jsem to až do vlaku, zapad' jsem do prázdnýho kupé a spal v noci, sám s tím obrazem v tom slivovicovým oparu...ještě dneska když se na ten obraz podívám, vidím Ludvíka, jak ho sundává ze zdi, cítím teplo ateliéru s vůní barev a slivovice, ostrej protivítr a sněhový vločky, jak mě ďobají do tváře, tuším siluetu Petrova v nočním mraze...tyhle zážitky zdánlivě o ničem v nás někdy zůstanou uložený líp jak datumy všech našich svateb a rozvodů, narozenin šéfů, všech maturit a promocí našich dětí či našich vlastních, zůstanou v nás a nevymejou je z nás ani přehledem slavnejch bitev či výročíma všech možnejch velikánů a politiků....tož tak, třeba je to začátek senility a starej Alzheimer už klepe na dveře..jó, kdyby tak vůbec zapomněl přijít, protože zapomenout někdy na Brno, to by bylo moc smutný..a mějte se pěkně a já vím, že kdyby to po mně četli kantoři, bude to gula jak Brno, ale nechajme už tak.
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz