Básně

 

 
Blýsknutí pod stromy, 
dva jezdci jedou lesní cestou. 
Třásně vlají a sova pálená 
odráží mdlé světlo měsíční. 
Ten je bílý a ten černý… snad bratři. 
Jeden hledá ve hvězdách, 
druhý v děrách pod větvemi. 
 
Měsíc jde spát: svítání 
obkresluje zemi, 
oni se loučí, bojovníci, 
oběhnou planetu, snad kvůli síle, 
aby ji měli na poslední míle, 
kdy jeden najde ve hvězdách temné díry, 
druhý v temných děrách netopýry 
se srstí z mléčné dráhy. 
 
A tam, kde se potkají, 
tam v ohni křišťál, 
pohrává si s duhovými mosty 
a pastýř píská popěvek, 
jednoduchý, něžný, prostý. 
 
 
( Všecko je možné, Triton, Praha 1994 )
 
 
 
 
Proměny 
 
I. 
 
Na vrcholcích sníh. 
Horalské slunce. 
Oheň se vkroužil do oka. 
Smích. 
Voda pramení zvysoka.
 
Za smrkem 
vyskákaly stíny: 
šimraj skřítky za krkem. 
A celé údolí 
ztemnělo svůj klín. 
S dravou říčkou stéká k nim 
ozvěna všech dávných vin, 
ozvěna někoho jiného… 
 
… snad v rámu napnuté plátno, 
barvy ještě v kořenech, 
nedrcené, 
barvy ještě v sazích. 
A náhle jsou nazí! 
Vystupuje čisté sukno, 
osnovy a útky pro 
zraňování. 
 
Pro květ a vůni. 
Nebejebetebe, 
měsíc odráží se v tůni.  
 
 
II. 
 
Dusno. 
Nad večerem z obou stran 
hejna ptáků. 
( Konečně vítr. ) 
 
Mravci lozí papírem, 
mouchy o sebe naráží, 
míří do očí. 
 
Udušené mezitím odvezli. 
Barvy růží. Ještě to nestačí? 
Mravenci podojili mšice. 
( Inu, mléko! ) 
 
Kapky potu brzy smyje déšť. 
Z obou stran mraky draků. 
A nad jejich nebem havran 
v černém fraku. 
 
Blesky klikaté, blesky kulové! 
Třesky plesky vprostřed čela neschováš, 
leda bys helmu nasadil 
a zacpal si uši. 
 
Leknuté odvezli zdušení. 
Slzy do očí, barvy duhy. 
Ještě to nestačí? 
 
Tedy: otrok moc rád veze 
ve vyšňořené káře 
svého otrokáře. 
 
 
III. 
 
Viděl jsem běžet elegantně hrocha 
pod vodní hladinou. 
Odrážel se a plachtil 
jako já ve snu. 
Ve snu veselé příčiny, 
kde věci jsou naruby. 
 
Prošitý lícem a rubem, 
jsem soustem i zubem. 
Abych byl spatřen, jsem rub a líc, 
tak jako bez chladu nebyl by hic. 
 
Viděl jsem běžet elegantně hrocha 
pod vodní hladinou! 
Nevím, nevím, jak by šel 
tak lehce mezi rybami, 
kdyby občas nevystrčil hlavu 
a nedal si práska 
 
od slunce a měsíce. 
 
 
 
 
Paradoxy 
 
Připoutali ho ke kůlu. 
Pouštějí ho domů. 
Bili pěstmi, řvali a plivali na něj. 
Podávají mu číši vína, zpívají a líbají ho. 
Do citlivých míst mu vpouštěli elektrický proud. 
Přehlídka úchylných masek. 
Zprůchodňují mu bloky, odcházejí nemoci. 
Tvář za všemi tvářemi. 
Nepromluvil. 
Mlčí nebo mručí. 
Když jej opouštěly síly, zkusil si Pedro 
v cele přeřezat žíly. 
Když jej opouštějí síly, přichází zázrak. 
Pokus o sebevraždu se nezdařil. 
Otevírá se poklop.
Poklop poklopů… 
 
 
 
 
Stá opice 
 
Ještě dobře, že neběží 
pouze stupidní seriál, 
by tě zhypnotizoval, 
že nedrnčí z nouze 
jenom komerční stanice: 
prachy, šuky, chceš přes tlamu,
vyražená sanice. 
 
Už se nám to vybarvuje: 
čeká se stá opice.   
 
Ó, naštěstí nefrčí 
Lampasovy rozkazy, 
ač je z nich v hlavách 
mnoho mříží kovaných. 
A nehrají roli občanské průkazy, 
co myslíš, to jseš, 
a máš-li v mozku zátaras, 
pak plodíš zákazy. 
 
Chtělo by se napsat 
( z vyhlídkových věží ), 
že k ovládání slepých 
stačí žvanec a zavelet směr, 
kde číhá Nepřítel či Bubák. 
A zlomenej chudák, 
než by v obratu se probral, 
raděj se nechá zblbnout 
jetým programem. 
Tak se mladé tělo tříští 
střelbou nad ránem! 
In memoriam povýšený tankista, 
vesmírem a zemí duje, 
že se čeká opice, 
opice stá. 
 
A chtělo by se z druhé strany špitnout 
o flétnách, co pro hlučné jsou skryté, 
co nápěv větru pískaj. 
Už se nám to vybarvuje, 
čeká se stá opice, stý nýmand. 
Květy z poupat tryskaj! 
 
( Lucy in the Sky má démant… )
 
 
 

 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz