Verše

 

 

když zaplašil pocity žízně 

a hlad už se mu taky nezdál být tak sžíravý 

zahodil lidské trýzně 

jak pytel děravý 

 

i ukryl se ve snech o ráji 

až ten na něj zevnitř teple dých 

pak vyprávěl o tom všem těm co kolem běhají 

ve svých pytlech děravých  

 
 
 

              ....

 

 

 

sníh padal v létě 

v létě padal sníh 

a nízké stromy kletě 

rostly v údolích 

 

v zem se noří komín z kamen 

komín z kamen v zem se noří 

vytéká si z moře pramen 

tekouc vzhůru do pohoří 

 

je to tak jak zvykli jsme si 

jak jsme zvyklí je to tak 

vprostřed tůně rostou lesy 

a pod vodou letí pták 

 

 

 

               ... 

 

 

 

chlapec v omšelém kabátku 

nahlížel do rozsvícených oken 

od každého pak couval pospátku 

a u každého dalšího byl skokem 

 

zvědavost ho ovládala cele 

a okna v světle nedala mu spát 

jež pozoroval zvenčí osaměle 

a vždy do dalšího se toužil podívat 

 

 

 

            ... 

 

 

 

zvuk je malebná rýha 

jíž dokáže vytvořit i člun na hladině vodní 

a vždy je v tom určitá tíha 

s lehkostí jež ukrývá se pod ní 

 

 

 

           ...   

 

 

 

vydal se nocí loupit 

strachy se třásly mu kolena 

nemaje peníze by si koupit 

mohl co bankéř Rohlena 

 

nemaje peníze ale Rohleny chutě 

jenž zajít si nechce dát 

a tak si zkusí jak labutě 

alespoň jednou zazpívat 

 

 

 

             ...  

 

 

 

domy se tyčí za hradbou stromů 

za okny tváře něčí jsou

řekněte někdo u sta hromů 

kam si co vidí odnesou 

 

 

 

             ...   

 

 

 

jen nádech modrosti 

se v žluté chvěl 

když plátky mořské pěny 

snídat chtěl 

 

a oblost kamínků pobřežních 

o sebe jemně ťukala 

když pěna se modrostí 

snídat nechala

 

 

 

           ...  

 

 

 

nenápadný pramen v trávě 

počátek to obří řeky tekoucí tam z výše

jenž burácivě do moře se vlévá právě 

ve chvíli kdy vytéká z té trávy pramínek ten tiše 

 

 

 

                 ...   

 

 

 

navlečená do pyžama 

tančí hbitě ještě stále 

není mladá stará dáma 

tančí hezky pořád ale 

 

tančí hlavně pořád s chutí 

nedá šanci úsměšků tak hrám 

které jiné někdy nutí 

stydět se být sebou sám  

 

 

 

              ...  

 

 

 

předvádí se slunce moři 

vlna jeho obraz sune 

na nebi i v moři hoří 

jednotlivě neúplné  

 

 

 

             ...   

 

 

 

neměl jsem čas se rozloučit 

tak jsem tam vlastně jaksi stále 

teď na dvou místech zároveň musím žít 

jen nevím jestli to jde ale 

 

zda jsem tam i tam celý 

anebo zda jsem tam i tam jen způli 

asi bychom jen na jednom místě žíti měli 

štěstí budeme mít jen pro jednoho ale taky smůly  

 

 

 

                  ...  

 

 

 

láva touhy tekla strání 

sebrala co v cestu přišlo 

nepoznalo stráň tu ranní 

slunce když po noci vyšlo 

 

stráň se studem trochu rděla 

ač svůj podíl v tomto vrylu 

nikdy hrdá nepopřela 

výmluvou na lávy sílu 

 

 

 

              ...  

 

 

 

plaval s proudem v zimě zima 

lyžoval v ní bujaře 

a když tálo tak vždy príma 

vítal slunce na jaře 

 

léto měl rád když se vzpíná 

a být šťastným radí mu

a když smutek tak ho jímá 

v plískanicích podzimu 

 

 

 

             ...   

 

 

 

rudá světla z konců vlaků 

rozrušují oblost lesa 

jako stíny na povlaku 

k obzoru když slunce klesá 

 

rudá světla bijí v oči 

lesem šíří zděšení 

a kdo se zády neotočí 

pohltí ho mámení 

 

mámení jež šíří stíny 

co se plazí povlakem 

a oblost sunou do rovimy 

jak ta světla za vlakem 

 

 

 

          ...   

 

 

 

ptala se vrána kosa 

proč je mokrá rosa 

a proč slunce pálí 

 

kos nevěda co říci 

zůstal bděle snící 

až přáteli se stali 

 

kos a vrána černí 

přátele teď věrní 

dokud budou žít 

 

ona bude breptat 

neb neumí se neptat 

a on mlčky snít 

 

 

 

              ...   

 

 

 

vůně posekané trávy právě 

nás zastavit se donutí 

jenom nevím zda-li trávě 

je též ta vůně po chuti 

 

 

 

            ...   

 

 

 

byl to den 

jako slepicí byl by vysezen 

nejdřív se klubal pěkně z tepla vesele 

aniž bych tušil že klubal se z prdele 

 

 

 

                ...   

 

 

 

drobné stopy zatočily 

kolem skalky doprava 

na níž kvetl Ďáblík bílý 

a zelená Kostřava 

 

ztratily se potom v trávě 

by vrátily se z druhé strany 

slídíc tiše po potravě 

jako host tam nevítaný 

 

z hladu kousal kytkám masu 

drobný byl jak jeho stopy 

neocení hladov krásu 

kdo je sytý nepochopí 

 

 

 

           ...  

 

 

 

vždy jsem chtěl být vůní kytky 

rostoucí volně na slunci 

jíž vydávají v barvách snítky 

travou planoucí 

 

nejsem však asi vůně hoden 

polního kvítí zrovna 

proč ale je-li si pach s pachem roven 

nechtí být smradem hovna 

 

 

 

             ... 

 

 

 

abych nebyl doma tak sám švidrajíce hlady 

pozval jsem k sobě zašvidrat si i své kamarády 

by z hladu se mnou tloukli hlavou do zdi 

a nezbude nic pro toho kdo se zpozdí 

 

 

 

                ...   

 

 

 

plandavé kalhoty a děravé obutí 

dopíjí pivo jež dopít měl jiný 

a všichni tam k sobě jsou podivně nahnutí 

když koušou si z kožichů navzájem viny 

 

 

 

              ...    

 

 

 

sníh padal ve vločkách 

déšť padal coby kapky 

jež při dopadu volaly ách ách ách 

si hledajíc k štěstí zkratky 

 

déšť padal coby kapky 

jež při dopadu volaly ách ách ách 

a zbytek se snášel něhou vratký 

k zemi ve vločkách 

 

 

 

           ...   

 

 

 

vzpomínka na Boha vyčpěla 

jako pach prázdna v šuplíku 

jak vůně jenž kdysi voněla 

jak rýhy v dudlíku 

 

jak móda minulého podzimu 

jak krokodýl z něhož taška je 

jak jabko co dali ho na zimu 

za okno ať tam dozraje 

 

 

 

              ....  

 

 

 

pod botami skřípal písek 

stíny slunce dloužilo 

a dopíjelo z modrých misek 

co v nich zůstat toužilo 

 

modré misky modrých květů 

co obrůstaly větve šedé 

natřásat jak svedou se tu 

nikdo jiný nedovede 

 

před sluncem stud ve spol mají 

přesto se mu nabízí 

neb si nechat nehodlají 

co mu patří pro cizí 

 

 

 

             ...  

 

 

 

slunce se snažilo hřát víc než obvykle 

zvuky byly kalné jako opar na rtu hovnivála 

a na obloze čáry jak od Paula Klee 

jež prdelí letadla tam udělala 

 

génius prosil zda mu z jeho tíhy nesleví 

zatímco své příležitosti blb se s chutí chopil 

a na horní palubě se ještě tancuje ač se dobře ví 

že Bůh už dávno všechny prachy propil 

 

 

 

       

 
 
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz