Básně

 

JE VE MĚ TICHO JAKO V HROBĚ

Nevýslovné...

 
 
 
 
MLČÍM ČERNOU MADONU
světlo roste do hromu
Hrom do ďasa páteří
tělo jako pápěří
Oko zíra ze všech stran
Madona Je...
průchod bran
 
 
 
 
BUDEŠ SLAVNEJ HOCHU
postavěj ti sochu
Budou na tě věnce klásti
ty se budeš klepat slastí
...a já zatim v lochu
budu zpívat čimčarára
že mám kaše trochu
Budeš chlapec zdatnej
ke všemu obratnej
Budou na tě ženy lézti
ty budeš vytékat štěstim
...a já zatim v lochu
budu zpívat čimčarára
že je obal vratnej
Tobě život kvete,
mě se karta plete
Ty máš všechno na talíři
mě se moje cesty kříží
...oba dva jsme v lochu
ale ty máš čimčarára
na náměstí sochu.
 
 
 
 
JE PRÁCE JAKO NA KOSTELE
kde se mele zlatý tele
Kde se taví do Mandaly
práce je, až dech se tají
Až se tají do lásky
která sbírá oblázky
že se na dně zatřpytí
když je slunko vysvítí
všem hlídačům
přes masky
 
 
 
 
KTERAK SI “RADA STARŠÍCH”
NA TEBE ZASEDNE
Netřeba se strachovat
každej druhej radu má
moc rád poví to co kdoví
kůži tvojí vydělá
Na nic ses jich vůbec neptal
přesto sypou
rady jako zrní...
Dobře vědí, co tě svědí
Nedaj pokoj, než tam vlezou
Maj tě dávno předčtenýho
zváženýho, svlečenýho
Votravujou...
Prázdnou slámu melou
Sami maj doma na bordelu ustláno
a na prahu nasráno
Ale sou jak otevřená Bible
co tě nabírá jak soudný vidle
A když spokojeně mlčíš
vrčí...
Netřeba se strachovat
však oni ti pomůžou
A i kdybys stokrát nechtěl
cpou ti svoje techtle mechtle
Mezi voly v ohradě
žvejkat na jedný hromadě
A když už ti doutná duše
obrátíš jedinou otázku
vidíš ten smutek, bezmoc,
vztek
co trápí lásku ocásků...
Až na samym konci týhle
křížový pouti
bereš druhýho, prostě, jakej JE
a rady jsou ti
u...
 
 
 
 
ZAKOPNEŠ O VLASTNÍ RODINU
vlastní krev Tě vězní v miminu
A nikdo vlastně nechápe
co Ti schází parchante
Budu tančit na těch hrobech
tance díkůvzdání
za to, že masky iluze
tlejou do pokání
Neplivu na svatý ostatky
neboť je mi to jedno
skutečná úcta se vysává
televizní bednou
Planetě vládne jenom kšeft
ten kdyby ukřižovat
tak duší začne věčnej dech
zas klidně pohybovat
Co je to za zvrácenej čas
co za nemoc to je
jež hnízdí v lebkách našich
jak závoj závoje
Zakopneš o vlastní rodinu
jako když šlápneš na minu
krev neni voda...
tož, ducha amputovat... ?
 
 
 
 
JAK SE TĚ JEN ZBAVIT ?
abychom se mohli bavit...
 
 
 
 
ZA ŽIVÝHO BOHA
nemůže se najít
nechá si chuť zajít
Nadnárodní umělec
připravil nebe
o věnec
Proč to ještě kalit?
 
 
 
 
VYSEKÁVÁM JAVOR
Z BŘEČŤANU
kosa sebou švihá na stranu
Z mléčnýho nebe kropí voda
umíraj touhy, jaká škoda
A pod vlhkou čepicí
zírám dutou palicí
Na stromech listí v barvách
duhy
vyhasly ve mě nízký pudy
A i ty vyšší ideály
za co stály...
Ve vzduchu kouř z ohňů se válí
žebrákem byl jste pane Králi
snad v mošně mezi
harampádím
je patka chleba k rozlámání
Krabice vína za pár šlupek
rozpustí smutek
 
 
 
 
KDYŽ SI VAŘIM
KONOPNÝ MÁSLO
mívám jasno
Až za chvíli
se rozstřílím...
K tomu jedno Plzeňský
abych byl sexy pro ženský
A je to marný celý
jak vychování velí
Třesky si nepleskly
a měly...
 
 
 
 
JAVOROVEJ KOPEC
to je můj otec
A smíchovská putika
to je moje matika
Na tý Kinský straně
jedou dolů saně
A na tý Petřínský
řítí se kolo mlýnský
do Ticha
Na Újezdě auta jezděj
to se mě už netýká
Chtěli ze mě profesora
chtěli ze mě kněze
ale já byl mezek
A tak sekám trávu
a jsem v Pánu
Javorovej kopec
to je můj konec!
 
 
 
 
SÁM SEBE OSEDLEJ
než budeš posedlej
Nebo tě sebere
všechno co posereš
nebo tě roztrhá
to co jsi promrhal
nebo tě utopí
tvý lenivý mrákoty
Sám sebe osedlej
do třetí kalhoty...
Není čas ty vole!
Už tě poutaj v kole
 
 
 
 
KONEC KONCÚ
zvonec zvonců
Syn Člověka
vocas všech honců
 
 
 
 
JSEM POUHÝ NOSIČ HOVEN
a nejsem hoden
abych sklonil hlavu
k takovýmu stavu
Abych breptal chválu
takovýmu Pánu
Huba by mi zdřevěněla
radši pudu něco dělat
Než se pasovat s takovym zjevem
radši po svejch
do těch konců jedem...
(Blbec je zas králem,
a my chomout máme...)
 
 
 
 
TO USMĚVAVÉ ZDÁNÍ DOBRA
je kobra
To poslušné šlapání oveček
na porážky kopeček
Až vztyčí se nám naše údy
na oprátce...do záhuby
Až vyhřeznou vnitřnosti
naší tupé radosti
Kdo neví, že je ve vězení
ten zuby do úsměvu cení
plesnivé výsosti
 
 
 
 
SE PROBUDIL ZE SNU O LÁSCE
a zas se spokojeně houpe v oprátce
Konec konců...
v tom se nejlíp bydlí...
vědět,
že svět nám dávno
podkop židli
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz