Povídky

  Pan Glen bydlel v jednom z těch domů v Roosveltově ulici na západním pobřeží.  Zrovna přicházel ze své zvláštní procházky městem, byl poněkud neklidný, skoro až vyplašený. Stmívalo se. Zašel za poslední křižovatku před svým domem a z náprsní kapsy, způsobem jakým se vytahuje...
  Zrovna ho míjel a tak se zastavil. I počasí se trochu umoudřilo a tu a tam zpoza mraku se dalo spatřit zapadající slunce. Z dálky doléhaly výkřiky dravých ptáků, které umocňovaly tuhle zvláštní náladu. Koruna stromu, u nějž právě byl, se hustě rozvětvovala a na její špici se dalo...
  Proč zrovna v osm večer?  Náhle se ochladilo a setmělo.   Proč tak pozdě napadlo ji. Měla krásné šaty s velkým vzorem a slabou vestu. Chladný vánek ji přiměl se pohybovat.  Hrál si s jejími vlasy, nadzvedával je a pouštěl, když jí byl v zádech, zakrýval s nimi...
  Byl večer, lampy na ulici hrály si se stíny a noc byla cítit vzrušením.    Byla doma.   Nemusela se ani podívat a věděla, že zas pil. Způsob odemykání, manipulace s dveřmi a vše doprovázející zvuky prozrazovaly, že je zas namol.   „ No jo – zase se cpeš “...

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz