Básně
Alchymie jara
Solve et coagula
slepí proroci rozlamují pečetě
citlivými prsty předjaří
Velejemně zvěstují
žádnou cestu nejmenšího odporu
zapínají spony žití
Na nebi ornamenty vyšívané
bavlnkami návratů
na zemi tiše vybuchují krokusy
Z posledních sil
Za posledním zákrutem bezprostřednosti
tam, kde kameny vyčnívají z vody
odhaluješ svou žízeň
bez nezbytných rozpaků
Co má být viděno, je na očích
Co skryto, schováno
vzal čas
a odvál kamsi do nitra tvého hlasu
který zoufale chybí korunám stromů
Voda neslyšně překonává jez
Vteřina jara
Pomíjivost trpělivě stála
její moudrý pohled
zval k pohlazení
jasmínové šíje
Uvnitř se rozprostřel mír
Dualita zatajila dech
pod náporem důkazů
zahalujících
korunu plané jabloně
Probuzení
Třpytivým ostřím nabroušeným o obzor
skrajuje Slunce zbytky tmy
a v téže chvíli
kdy tajemná křehkost noci
nedolomena se tiše vytrácí
zvěstují rorýsi vysoko na obloze
pravdu o vládě nad tímto jasným dnem
V zelené vůni letního jitra
slábne cinkot nedopitých číší
nejistot a strachu
Nasládlá chuť trhavého spánku
vytrácí se
v chladných kapkách rosy
jež sytí rozespalý kraj
Úsvit
V bolavém úsvitu Soudného dne
jsme tiše záviděli mrtvým
pozdě ptát se
Kdo sytil Antikrista?
A zdali pastýř
pastviny
Nevědomý předpoklad dobra
mizel jak pára nad hrncem
Víra se otřásala v základech
démoni pozřeli sebe sama
Zhanobená těla Lásky a Naděje
mrtvýma očima prosila o pomoc
Sedmé nebe
Opatrně osahávali hrbolky mraků
báli se šlápnout vedle
dole nebylo už
ohňů ani střech
Jen mnoho těch
kteří kolem sebe
neúnavně kladli
nášlapné miny chtění
Iluze štěstí
plnila prostor k prasknutí
srážela se v kapky jedu
krůpěje smrtelného potu
v temná očka nespoutaných démonů
Bifurcate World / Hell Symmetry
V tichu
kde každé mávnutí
motýlích křídel
znamenalo nesnesitelný hluk
V tom TICHU
kde smrt nebyla už slyšet
pro samý rachot šeptání
kde se v temných kalužích hysterie
topil SYSTÉM
Se lidé uzavírali do sebe
jako květy při příchodu tmy
Temnotě kapal z křídel hnis
našeho svědomí
A tak jsem vzal jsem pušku a šel ven
bránit svou duši
tu svobodnou zem
Lásce
Děkuji
za to že jsi
když unikáš co štiplavý kouř z milíře
jak život mezi prsty
Žhneš
tam uvnitř skrytá
kde srdce obklopeno dvanácterým žebrovím
ženeš slzy do očí, když sladko
s lesklou šíjí pádíš údolím
a nejsi k zastavení
Že tišíš žízeň, tam kde voda není
tichým dechem splýváš v modlitbě
často pláčeš v ranním kuropění
cudně pravdu halíš, by nezůstala nahá
Že stojíš první v šiku, když ubývá nám sil
a konec po hrdle nám sahá
Hledět do tvé tváře milo
budeš to jediné, co po nás zbylo
Milovat
Trhlinou v krutém řádu světa
hvězdou zvěstován
do slepých skvrn srdcí
zván
S nadějí přišel
odešel snad
... bližního svého, jak sebe sama
v čekání na návrat
Pro útěchu
Co všechno ještě vydržíme?
Prázdná náruč
…sníme
Blues vyzpívané
do posledního dechu
přes holé pláně nicoty
tak daleko je pro útěchu
Laskavě neústupné oči
na šíjích, často skloněných
spočinou dnes
a zítra znovu
Kam mizí bezstarostný smích?
Bezčasí
Otupělá ostří výkřiků
když hrany zvoní, ze zvyku
Smrt oděna v pestrý šat
tak lehce tančí ulicemi
Na nebi ticho
obloha podobá se zemi
Z příze tichých proseb
utkána je kápě kata
času prosta jeho tvář
Salome spí, nad ní zář
a v jejím světle
duše sťata