Poslední snídaně Páně

apokryfní lamentace

 

Ježíš řekl:

Ten, kdo poznal svět, našel mrtvolu,

a kdo našel mrtvolu, svět ho není hoden

 

Tomášovo evangelium, logion 56

 

Kdybych nebyl Kristus a měl jistotu o někom z Vás, že nic nenapíšete, tak bych si postěžoval, že jsem to s tím proměňováním vína pěkně přehnal. Ale protože už byl můj příběh dávno napsaný a nikdo ho už nezmění, tak se budu držet scénáře a vy budete dělat, že jste nic neslyšeli.

 

Uvěznili mě v kleci. Jak jim teďko vysvětlím, že jsem naprosto stejný jako oni. Ta jejich představa jak vypadá Bůh. Hodnej staroušek na letícím obláčku. Já vám řeknu, jak jsem k němu přišel: najednou byl všude a nemoh´ sem se ho zbavit. Pořád otravoval, až jsem toho měl dost a dodnes dělám, co mi našeptal. 

 

Jaký je rozdíl mezi mnou a Bohem? Ten si aspoň prosadil tu svou, třebas byl jeden čas zavržený. Ale já jsem jak slepá ovce, stroj bez vůle.

 

To pekelný vedro. Kdybych tak neměl tu kocovinu, pot ze mě lije proudem. A to ještě budu muset vylézt na ten kopec. Každej si myslí, že to bylo jenom jednou, ale je to tak pořád a pořád do kola. Doufám, že na mě nikdo nepozná při tom divadle, že ji mám jak z praku. A na ten večer se vůbec netěším, chtěj´ mě ukřižovat. S tím posledním výstupem to nějak nezvládli, neboť zaboha nemohli odervat ruce od břevna. Nakonec mi je usekli, aby aspoň ten zbytek mohli sundat.

 

Kdyby věrně zachytili ty dvě zkřížený prkna, nemusel by se po světě prodávat ten kýč, který se stal jedním z nejprodávanějších výrobků. Kdybych se tak narodil o dva tisíce let později v těch Spojených státech, tak bych na tom vytřískal majlant. A ten jednoznačnej příběh, hotovej marketingovej tah. Ještě by to chtělo nějakou ženskou, třebas jich v tom příběhu pár vystupuje. Ale takhle! Pokolikátý mě, proboha, budou zase dneska křižovat. Potíž je v tom, že jsou dost konzervativní. Už několikrát jsem jim nabízel zlepšovák, jak to zrychlit a zefektivnit. Ale oni na to vůbec neslyší. No řekněte, copak je potřeba tolik lidí a čumilů, aby ukřižovali jednoho jediného člověka? To víte, že ne. Pořád jim to říkám a oni ne a ne, že prej tradice se maj´ zachovávat. Já bych se na to… no víte, co.

 

Je to těžký, svým způsobem je chápu. Pokřtil jsem pár římskejch okupantů a židovská guerilla mi to nemůže zapomenout. Popravdě, taky by mě to ani nenapadlo, nebýt Tamtoho, co mi nasadil brouka do hlavy.

 

Víte kolik lidí se už rejpalo v mým životě? Jednou to byli katolíci, potom zase pravoslavní nebo muslimové. Kam se na to hrabe bulvár. Ten vyprchá za chvíli, ale se mnou se to táhne nejen celý život, ale i smrt. A každej si k tomu příběhu ještě něco přimyslí, jako ten kokot, co právě píše tyhle řádky. Ať si všichni skučej, co o nich napsal bulvár, ty hvězdy a hvězdičky. Kdyby věděli, co to je bejt hvězda, ne nějaká nova nebo supernova, co zazářej a hnedle vyhasnou, ale ty co svítěj´  pořád… Popravdě, ještě nikdo si nepozastavil nad tím, kolik si toho o mě za celou tu dobu navymejšleli.

 

Ten Tomáš měl pravdu, když v tom svým evangeliu napsal, že ten kříž vytesal můj otec. Byl docela hrubej, neohoblovanej a třísky jsem měl všude. I tam, kde je lepší se neptat. Můj táta byl vždycky fušer, ani to početí nezvládl jako ostatní a máma prej byla neposkvrněná. Je fakt, že mi dlouho vrtalo hlavou, proč se Římani vysmívali a pořád halekali: Matka jistá, otec nejistý. Ale radši těch úvah o tom, čím moje máma  byla, nechme stranou. Je to přeci jenom rodina.

 

Kdyby aspoň ten scénář byl jinej a já si mohl dát kapku vína. Nebo nějakýho vyprošťováka. Ale ono to nejde. Za celou tu dobu nikdo nikde nenašel, jestli jsem ráno snídal nebo ne. A já si třeba dopřával. Já vím, co jsem dělal, ale tradice je tradice a scénář scénář. Sakra práce. 

 

Taky jsem měl prej v posledním tažení odvolat, ale kdo to mohl slyšet? S klidem můžu tvrdit, že jsem žádnou pochybností netrpěl a něco takového jako „Bože, proč jsi mne opustil“ jsem už vůbec neřekl.

 

Ať už to mám, proboha, za sebou. Líčení nepotřebuju, ani kostým, takže můžeme jít na to: 

 

„Táto, už jsi udělal ten kříž?“

 

25.XII.2004