Básně
Cukání v pažích
lehce se houpeme
uprostřed noci
dle obleků dravci
vyprahlé oči
jde nám to skvěle
pohledy pálí
výraz jak ve filmu
fotograf chválí
přeslastně zlomená
zapálit - dolít
madona na modro
a bledej chlap z polí
výkřik za výkřikem
cukání v pažích
tak nějak na konci
ještě to zažít
cukání v pažích
cukání v pažích
lehce se houpeme
uprostřed noci
já ztichle ve větvích
ty svůdně v bocích
Sousedé včera otevřeli zemi
sousedé včera otevřeli zemi
byla jak asfalt
černá
vlezlý pach
a po silnici vlhko
kouř ze vsi klesal za olšemi
na scéně modrá lampa
osm hran
záře do hloubi nebe
záře do změti lan
a já?
ne nepohnu se
hlava zvrácená
ostatně
sled už znám
ten hlas
tichý a jistý
vlasy svázané
sousedé rozpárají zemi
vždy
než se setkáme
Vyřvávám skvostná slova Brela
vyřvávám skvostná slova Brela
oči vytřeštěné
srdce k prasknutí
v místnosti rozprostřená žena
tak světlá
tak uhrančivě němá
vyřvávám skvostná slova Brela
a ona leží
bez hnutí
(pro Vlastimila Pastuchu)
Klid po všech polích
přetiché ráno
na zlehka prasklém
zápraží
klid po všech polích
nejjistěji stráží
z oranic krkavci
plaší se
vznáší
sráží se v oblak nad topoly
na prasklém zápraží
prázdný pár
dalších nových bot
S jehlicemi řas
na zelený stopě jako nejostřejší hoch
sedí
zubí se
a snídaně mu ve skle uniká
netuší
kdo řídil
kde se tu vzal
nad kterým světlem čekat strop
je tak zatraceně silně cítit kávou
sálá z ní pocit
nočních tras
a dokonalé neděle
je tu hrst postav
minimum pohybu a slov
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas
a sladce nakloněnou hlavou
prosklená stěna
shluky lesklých rybek
hodiny
tvaru lidské ruky
hudba
v šumu sax a hlas
děsivě velké
porce
restovaných jater
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas
ten v brýlích u sloupu
dle tetování sýček
má jeden malíček
a září fosforem
vyřvává do větráku
teskný příběh ze vsi
kde cesty lámou vaz
a chlapi lámou cesty
kde
studny pukaj suchem
střechy samotou
a buší v rytmu za závěsem pěstí
a každý teskný tón
je další ostrá rána
a každá ostrá rána
rezonuje štěstím
a rezlá číšnice
netuší
kdy vzplane
kam ji zakopou
kde přespí
ještě štěstí
že je zvláštně veliká
dvojice u vchodu se vznáší
tak blízko hrany
v objetí
ona
panenka z porcelánu
on
školní inventář
titulní snímek magazínu
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas
na zelený stopě jako nejostřejší hoch
jeho žíly
asfaltové nitky
dálkové reflektory
zrak
a účes
zmarlika
na plicích potrubí
co rozžhaví
a sílí
sedí
zubí se
a snídaně mu ve skle uniká
A tahle trať
a tahle trať
ten směr
je tratí naší
jen ať nás unáší
ztrať se kde ztrať
mračna se trhají
hluk děcka plaší
a tahle řeka
její proud
jak pulsující žíla
mastnotu rozvlní
ocel rozedírá
mračna se trhají
agregát zpívá
i tahle okrska
ten směr
je cestou naší
obzor tmu rozežral
chemička září
mračna se trhají
tak ať se práší
jestli se zastavíš
a kouř klesne k patám
k hrudi tě vyzvednu
nebo ještě výš
nad hroty antén
nad mohutný platan
do proudových jizev
nebo ještě výš
pokud zastavíš
Ty vybledlé paže!
vlasy jak v páře
stále víc tišší
přidrzlá fráze
ospalá
taková liščí
ty světlé paže!
a pak ta chůze
houpavá
nechci se ptát, ale co tu tak zůstat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
za rampou záře
skrze kostry aut vzrůstá
kafe se chvěje
takže již dnes?
dunění z hloubi
kdosi se směje
...vždycky si časem
přivykneš
nechci se ptát, ale co tu tak zůstat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
zabal a zapal
do dnešní noci
do nejzazší noci
na zemi
míhá se kolem
přilívá
vlčí
...jsme, zdá se, slečno
sraženi!
nechci se ptát, ale co to tak nechat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
Cukání v pažích
lehce se houpeme
uprostřed noci
dle obleků dravci
vyprahlé oči
jde nám to skvěle
pohledy pálí
výraz jak ve filmu
fotograf chválí
přeslastně zlomená
zapálit - dolít
madona na modro
a bledej chlap z polí
výkřik za výkřikem
cukání v pažích
tak nějak na konci
ještě to zažít
cukání v pažích
cukání v pažích
lehce se houpeme
uprostřed noci
já ztichle ve větvích
ty svůdně v bocích
Sousedé včera otevřeli zemi
sousedé včera otevřeli zemi
byla jak asfalt
černá
vlezlý pach
a po silnici vlhko
kouř ze vsi klesal za olšemi
na scéně modrá lampa
osm hran
záře do hloubi nebe
záře do změti lan
a já?
ne nepohnu se
hlava zvrácená
ostatně
sled už znám
ten hlas
tichý a jistý
vlasy svázané
sousedé rozpárají zemi
vždy
než se setkáme