Básně

 
Cukání v pažích 
 
lehce se houpeme 
uprostřed noci 
dle obleků dravci 
vyprahlé oči
 
jde nám to skvěle 
pohledy pálí 
výraz jak ve filmu 
fotograf chválí
 
přeslastně zlomená 
zapálit - dolít 
madona na modro 
a bledej chlap z polí
 
výkřik za výkřikem 
cukání v pažích 
tak nějak na konci 
ještě to zažít
 
cukání v pažích 
cukání v pažích
 
lehce se houpeme 
uprostřed noci 
já ztichle ve větvích 
ty svůdně v bocích 
 
 
 
 
 
Sousedé včera otevřeli zemi 
 
sousedé včera otevřeli zemi 
byla jak asfalt 
černá 
vlezlý pach
 
a po silnici vlhko 
kouř ze vsi klesal za olšemi
na scéně modrá lampa 
osm hran 
záře do hloubi nebe 
záře do změti lan 
a já? 
ne nepohnu se 
hlava zvrácená
 
ostatně 
sled už znám
 
ten hlas 
tichý a jistý 
vlasy svázané
 
sousedé rozpárají zemi 
vždy 
než se setkáme
 
 
 
 
 
Vyřvávám skvostná slova Brela
 
vyřvávám skvostná slova Brela 
oči vytřeštěné 
srdce k prasknutí 
 
v místnosti rozprostřená žena 
tak světlá 
tak uhrančivě němá 
 
vyřvávám skvostná slova Brela 
a ona leží 
bez hnutí 
 
(pro Vlastimila Pastuchu)
 
 
 
 
 
Klid po všech polích
 
přetiché ráno
na zlehka prasklém 
zápraží
 
klid po všech polích
nejjistěji stráží
z oranic krkavci
 
plaší se
vznáší
 
sráží se v oblak nad topoly
 
na prasklém zápraží
prázdný pár 
dalších nových bot
 
 
 
 
 
S jehlicemi řas
 
na zelený stopě jako nejostřejší hoch
sedí
zubí se 
a snídaně mu ve skle uniká
 
netuší
kdo řídil
kde se tu vzal
nad kterým světlem čekat strop
 
je tak zatraceně silně cítit kávou
sálá z ní pocit
nočních tras 
a dokonalé neděle
je tu hrst postav
minimum pohybu a slov 
 
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas 
a sladce nakloněnou hlavou
 
prosklená stěna 
shluky lesklých rybek
hodiny 
tvaru lidské ruky 
hudba
v šumu sax a hlas
děsivě velké
porce
restovaných jater
 
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas
 
ten v brýlích u sloupu 
dle tetování sýček
má jeden malíček
a září fosforem
vyřvává do větráku 
teskný příběh ze vsi
kde cesty lámou vaz
a chlapi lámou cesty
kde
studny pukaj suchem
střechy samotou
a buší v rytmu za závěsem pěstí 
a každý teskný tón
je další ostrá rána
a každá ostrá rána
rezonuje štěstím
 
a rezlá číšnice
netuší
kdy vzplane
kam ji zakopou
kde přespí
 
ještě štěstí
že je zvláštně veliká
 
dvojice u vchodu se vznáší
tak blízko hrany 
v objetí 
ona
panenka z porcelánu
on
školní inventář 
titulní snímek magazínu 
 
a rezlá číšnice
s jehlicemi řas
 
na zelený stopě jako nejostřejší hoch
 
jeho žíly 
asfaltové nitky 
dálkové reflektory 
zrak
a účes 
zmarlika 
na plicích potrubí 
co rozžhaví 
a sílí
 
sedí
zubí se 
 
a snídaně mu ve skle uniká
 
 
 
 
 
A tahle trať
 
a tahle trať
ten směr
je tratí naší
jen ať nás unáší
ztrať se kde ztrať
mračna se trhají
hluk děcka plaší
 
a tahle řeka
její proud
jak pulsující žíla
mastnotu rozvlní
ocel rozedírá
mračna se trhají
agregát zpívá
 
i tahle okrska
ten směr
je cestou naší
obzor tmu rozežral
chemička září
mračna se trhají
tak ať se práší
 
jestli se zastavíš
a kouř klesne k patám
k hrudi tě vyzvednu
nebo ještě výš
 
nad hroty antén
nad mohutný platan
do proudových jizev
nebo ještě výš
 
pokud zastavíš
 
 
 
 
 
Ty vybledlé paže!
 
vlasy jak v páře
stále víc tišší
přidrzlá fráze
ospalá
taková liščí
ty světlé paže!
a pak ta chůze
houpavá
nechci se ptát, ale co tu tak zůstat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
za rampou záře 
skrze kostry aut vzrůstá
kafe se chvěje
takže již dnes?
dunění z hloubi
kdosi se směje
...vždycky si časem
přivykneš
nechci se ptát, ale co tu tak zůstat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
zabal a zapal 
do dnešní noci
do nejzazší noci 
na zemi
míhá se kolem
přilívá
vlčí
...jsme, zdá se, slečno
sraženi! 
nechci se ptát, ale co to tak nechat?
dech ještě stačí
a je úterý
snad
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Cukání v pažích 
 
lehce se houpeme 
uprostřed noci 
dle obleků dravci 
vyprahlé oči
 
jde nám to skvěle 
pohledy pálí 
výraz jak ve filmu 
fotograf chválí
 
přeslastně zlomená 
zapálit - dolít 
madona na modro 
a bledej chlap z polí
 
výkřik za výkřikem 
cukání v pažích 
tak nějak na konci 
ještě to zažít
 
cukání v pažích 
cukání v pažích
 
lehce se houpeme 
uprostřed noci 
já ztichle ve větvích 
ty svůdně v bocích 
 
 
 
 
 
Sousedé včera otevřeli zemi 
 
sousedé včera otevřeli zemi 
byla jak asfalt 
černá 
vlezlý pach
 
a po silnici vlhko 
kouř ze vsi klesal za olšemi
na scéně modrá lampa 
osm hran 
záře do hloubi nebe 
záře do změti lan 
a já? 
ne nepohnu se 
hlava zvrácená
 
ostatně 
sled už znám
 
ten hlas 
tichý a jistý 
vlasy svázané
 
sousedé rozpárají zemi 
vždy 
než se setkáme

 

 

 

 

 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz