Básně II

 

Ke hvězdám
 
Jako malý rád otvíral jsem studánky
Z rádia dostával jsem pokyny
Tím poznal jsem, jaro už je na spadnutí
Slunce opět obohatí, jak mě tak všechny květiny.
 
Jako velký rád otvíral jsem studánky
Lákal, chválu pěl, touha dávala mi pokyny
Nejen jaro bylo na spadnutí
Srdce zacelilo trhliny, tragédií bodliny.
 
Stačí pár slov, chvála,jedno přespání
Omezení ocitá se na nohách vratkých
Zpět připomene se,na čem všechno stojí
Do lesa ať nechodí, kdo nového se bojí.
 
V každé zemi vidím jiné hranice
Někde povolují jedno,jinde čeká hranice
Nevyhnutelné otevírá dveře dokořán
Už jsem se rozhodnul, Staré probodnul
Není čas být přikován.
 
Erupce,vrchol a dosažení
Není slov, titulků i znění
Na vrcholu ale stejně  stojím sám
Smeknu klobouk, slza kane
Když kouknu dolů, kolik toho ještě ujít mám…..sám.
 
Není zde k nalezení absolutní štěstí
To jen tiché pápěří v povětří vtipem nešetří,
Vábničkou uvolněn, polibkem oplodněn,
Smutné když vytrhnut  byl mladý kořen.
 
Vždy něco získávám, vždy něco ztrácím,
Když v sobě se rozhořím uslyším „zhasni!"
Žár spaluje, oslepí a to přeci bolí
Koncepty rády v krvi se brodí.
 
Dříve zavřel jsem pokaždé dveře
Barvou černobílou obarvené meze
Dnes z nich stavím si do nebe schody
Já kapitán vesmírných lodí
Namířeno mám ke hvězdám…… i sám.
 
1. 2. 2012
 
 
 
 
Letní opláchnutí
 
Letní opláchnutí rozpáleného asfaltu
Vypařující se pocity svázané s bouřkou
Úsměv v teplém pohlazení polibkem
Bosá procházka omladí.
 
Ptačí sonáty oslavující zrod
Těžký dusot překračující brod
Hemžení maličkých figur
Spočinutí ve stromořadí.
 
Bezstarostná chvíle očištěná 
V dálce už krouží dravec
Nádech, krok, výdech 
Scénický tanec
 
2. 2. 2012   13:13
 
 
 
 
Karty vědí
 
Ve víně je pravda, říká se a tak jsem víno pil
Další dny byly jak bouře, tanec mořských víl
A když skoro jsem se utopil a stále neviděl cíl
Znova do rukou svých jsem všechno uchopil.
 
V záři Rudé Lhoty, z pramene moudra upíjel
Nechal odstranit si z očí  klapky, pochyby ubíjel
Stříbro rozezvučelo věci budoucí
I když zdálo se to matoucí
Nové břehy jsem uviděl.
 
V přítomnosti vše jevilo se v pořádku
Velebil jsem si svojí postavenou ohrádku
Klec zlatou na hrázi stojící
Pozornost matky vše vidoucí…
 
Symboly mluví svojí řečí dvojí
Sedm klíčů od zámků rozloženy na stole
Vhledy doplňují cukr v soli
Nevyzrálá mladost v plné zbroji.
 
Klíčovou dírkou vidím cestu do ráje
Stranu odvrácenou, do panenského kraje
Nové zrození, alchymie světa
Na počátku bylo slovo, teď dlouhá věta
 
Obraz se mění, prsty se kroutí
Když láska vyprchá v křeči se hroutí
Uzavřem hada v košíku z proutí
Rybka zlatavá zavrtí ploutví
 
Osudové změny každý se bojí,
Když vypustí zvířata z klecí v Tróji,
Můžeme zavřít oči na petlici
Nevyhnutelnost rozbije strnulost  palicí
 
V silném proudu nic udržet se nedá
A když zabejčím se, tak voda se zvedá
Proud dokončí to dílo zkázy
Když povolíme, na konci vylezeme zase nazí.
 
Očištění, znovuzrození
Pocit jak nádech po bouřce  
Co zůstalo za námi už není
To karty ukazují moudře.
 
Co s poznáním teď udělám?
Nic
Počkám a uvidím
snad to nepodělám :-)
 
6. 2. 2012
 
 
 
 
Věděl jsem že přijdeš
 
Věděl jsem že přijdeš, tak čekal jsem
Jako chytrý, hloupý Honza za pecí
Možná vznášel jsem se na obláčku
Létal v oblacích.
 
Tehdy příležitosti říkal ano
Co naskytlo se třeba ráno - bylo přínosem
Šel jsem po hlavě - za nosem.
 
A ty jsi přišla a ač sice zima byla
Teplo otvíralo zámky
Možná ještě více vzdušné
Ve sklepě na kanapi
 
Jak v pohádkách to bývá
Princeznu má drak
Honza vydobít nazpět si ji musí
Svět procestovat 
 
A já na zkušenou šel
V komické masce
Brzo přišlo poznání
Nadšení není v zajetí,je v lásce
 
Je dobré když dva jsou na jedné lodi
Ne kohouti,ale kapitáni
To rozvoj,růst plodí
Staré umírá,nové se rodí
 
„Dej si pozor co si přeješ
Může se to vyplnit“
Říká staré přísloví
Chce to moudře uchopit
 
A já věděl že tu jde o mě
Ale že nevím co přesně potřebuji
Tak vyslal jsem vzkaz
A teď cituji:
„Chci tu nejlepší po všech stránkách pro mě„
 
A jak řekl tak se stalo
A 8 let spolu není tak málo!
A kolik se toho událo?
A co že nám to všechno dalo?
 
Neříkám že někdy život nebolí
To je v ceně rozvoje
Ale sám nejsem dokonalý
Tím zbavuji se ega, závoje
 
A ona předností má moře
Spolu stojíme na pomyslené hoře
Ruku v ruce kloužeme i dolů
Pomoci i dalším tvorům
 
Hroudy bahna někdy zabraňují vidění
Socha padá, padá mínění
Rozvoj na pochodě
Je to o Svobodě
 
Kde je svoboda nejsou hranice
Kde otevření nejsou tradice
Kde slunce není vánice
Omlouvám se za to
Miluji vás velice
 
12. 2. 2012
 
 
 
 
Vidění
 
Červené  brýle jako lucerna
Žluté  pro moc a sílu
Zelené brýle kdo citem klouže
Modré pro sečtělou knihu
 
Obroučky z hněvu rudých očí
Býčí zamlžená koncentrace
Luxus je spálit všechny mosty
Šikana na  buzerplace
 
Zaprášena skla z nevědomosti
Moudrost přikurtovaná černí
Honění fatamorgány 
V  sobě uzemnění
 
Oko pýchy - světe hleď!
Šedý zákal vlastní ducha
Místo zlata tupá měď 
Vytepe si čistý jed…
 
Vidění ve stínu žárlivosti
Ruku v ruce s topením 
Neuróza  na pochodu
Kontrola je  vlastněním 
 
Vyndat oči, sundat brýle
Očistit se, spatřit  milé
Jednoduše, Namasté
Oko třetí  naroste
 
21. 2. 2012
 
 
 
 
Klíč věčnosti
 
Něco začíná, něco končí i naopak
Klíč věčnosti rozděluje tik i tak
V mezeře, klíně  je ten vstup
Moudrý zastaví se,
Nikterak však hňup
 
Prý „neprojde velbloud uchem jehly“
Šaman rozezní tóny v těle
Vibrace skrz tělo zaplaví i mysl
A ty tóny rozeznělé
Zaručí -
Prošel velbloud 
Zmizelo područí
 
Jak láhev skleněná bez víka i dna
Plující z vibrací do ticha oděná
Otrokář myšlení odešel v ústraní
Není už potřeba, když pramen vyvěrá
 
Voda je čistá, taktéž i lidé
Nikdo tu není a přeci vše živé
Plnost přetéká, jiskřivě voní
Vždy to bylo tu, jen šáhnout  pro ní
 
Otázka, odpověď přichází současně
Koany, údery dávají smysl
Největší hříšník se srdcem na dlani
Všichni herci jen co musí konají
 
Do bláta skočím a třeba i po hlavě
Šaty namočím a ještě se otočím
Zdám se vám špinavý, ale ono to prýští
Nikdy v životě nebyl jsem čistší
 
Tělo ztratil jsem i pod nohama zem
Stojím i nestojím, stále tu jsem
Procenta vyčíslit zdaleka nestačí
Přítomnost, štěstí, laskavou legraci 
 
Kde nové se rodí, tam opraví škody
Ač je tu vědomí i pytel jsem vody
Možná si myslíte že všechno je pryč
není – nevíte?
JÁ JSEM ten klíč
 
24. 2. 2012
 
 
 
 
Jsem bohatý
 
Ráno vstanu z velké postele
Palcem dotknu se podlahy i vděku
Nezapaluji žádné koudele
Plně vložím se 
Do nikterak mónotématických vleků
 
Vykročím pravou nohou z domu
Úsměvy sestřeluji spáče
Vnímám nekonečné možnosti
Hry hrané - i samotné hráče
 
Jak štístku otvírají se všude dveře
Z otevřena nevnímám žádná omezení
Zvedne se sám kdo předemnou i leze
Trošku připomíná mi to snění
 
„Staniž se“ v mysli zazní  jak kód
Při pomyšlení na věci příští
Kde byla doteď tuhá zeď
Objeví pokaždé se vchod
 
V katalogu potřebných pocitů
Prstem dotknu se i tebe
Trošku  otřepu se - 
 Když slyším píseň Rytmuse:
„TI JEBE“
 
Stíny možná přelétnou mi po tváři
Když příjemnu se nohy podráží
Ale kdo by rozsypané sbíral
Když do celku se přidal
A vcelku nejsou žádní rohatí
Tam najdou se jen králové
Žádní nuzní
Jen bohatí                                    
 
30. 3. 2012
 
 
 
 
Zapletená hra
 
Náhody neexistují v prožitku ducha
Jen svěrací matérie pochybuje
Zvednu sluchátko když někdo volá
Čtu to, co na displeji se objevuje
 
„Zlobím se na tebe - moc
Ublížil jsi mi - moc“
 
Podepsána – neznámá
 
Vtipné jak prostor hraje si s námi
Roztáčí dokola vodní kola
Pokud někdo vyruší mé spaní
Odpovím na zavolání
 
„To mě mrzí - teď
Za toho kdo mazal ti kolem pusy – med
Když napíšeš mu na správné číslo - hned
Pak dá ti polibků třeba 5“
 
Hotovo a snění volá zpět
Vše vyřešeno, čistý stůl
Až (v)Šiva(k) vrátí se z worku v pět
(Po)city hrdliček obletí celý svět
 
„Když přečetla jsem svojí zprávu
Mrzelo mě že píšu znovu
O co větší zklamání
Že odepsal kdo nic neví“
 
Podepsána ta, která ví
Že napsala špatné číslo
 
Nevyzpytatelné jsou cesty laní
Tady soucit prsty zhmotní
Snad bude poté lepší spaní
Když pomůžeme téhle paní
 
„Kdo opře se o sebe sama
Neprožije klamání
Neúplný je ještě člověk 
Když zažívá  zklamání
Štěstí si dej sama sobě
Pak nebudou frustrace
Ještě tedy jednou sorry
Když tě to tak hodně bolí“
 
„Není nutný omlouvat se za toho
Kdo mojí kráse do tváře pár vrásek vryl
Až jednou budu s ohněm hrát si zase
Vše pečlivě uvážím"
 
„Pěkně napsané, souhlas dej
Ať použít to mohu v básni
Pak přečíst si ji můžeš klidně
Na kýchání třeba zazní"
 
„Jestli má bolest na papír přijde
Pak básníka chci znát-co bude ji psát…“
 
A teď přišla indicie, kde tě pohledat
 
„Líbilo se mi s tebou verše si psát
Přesto jsem ta, co umí je spíš hrát“
 
Fajn tedy - chtěla si znát básníka 
Který tvou bolest vtiskne papíru
V kyber světě možností
Ušitý jsem na míru
 
Nejdříve však o tobě má slova zazní - umělecká paní
 
Tak jako Gottwaldov už není
I svobodu Adam, nebo Eva mění
Na prknech kde setkáváš se s tragédií  
Přijdeš se svým uměním předvést komedii
 
Nejsou žádné malé role
Ani velké – říkali vám ve škole
A  jako mravenci mají hromádky
Ty máš Čučudejské pohádky
 
Rozplétám co zapletené jest
A vidím kde zakopán je pes
To se semnou pěkně kryje
To je moje indicie
 
Má sláva nedotýká se zatím světů
Zatím nadchnul jsem jen kdejakou Bětu
Mé básnění, běsnění však tě oslní
Odstřelí jak vránu v letu
 
O tobě pějí chválu jiní
Já však sám sobě čisté víno liji
A jak napsal jsem v jedné básni
Až tělo pozře pec
Tím stane se země uznávaný umělec
 
Jsem dvojitý evangelista
Však kříž není cesta moje
Já radši sedím ve stínu stromu bodhi
z Bodhgaje
 
Pokud tedy stále ještě stojíš o to básníka znát
Musíš proto něco udělat
Vím že času mnoho není
No many - no dharma - jen uzemnění
 
První písmena jak reklama na cigarety
Zakýchej si do sazí
Nový Zelený je svět
Tam vrátil bych se rád teď hned
 
Kdo rozplétá všechny svoje role
Ten dočká se potlesku i ve stoje
Někdy vody klidné ,někdy to i vře
To všechno je v ceně - ZAPLETENÉ HŘE
 
11. 3. 2012 pro Jeanette Zapletalovou - Zlín
 
 
 
 
Zapletená hra 2                               
 
Jak slíbil jsem
Báseň sepsaná už byla
A také poslaná
Na adresu jedniček a nul
A je prostě cool
 
Kdo tluče je mu otevřeno
Spatřit může veledílo
I mě tleská někdy sál
Poznáš mě, jsem jedna mineral
Indicií král…
 
Hned jak budu chvilku mít
Těším se až budu číst
Co psal ten
Kdo je mi stále skryt
 
Tady čekalo se mnoho
Spojení všech náznaků
Už, už zvolati se chtělo jo hó
Vykouknouti z pod mraků
 
Omlouvám se, ale nenašla jsem
Co včera hledala jsem
Snad kdyby bylo indicií víc
Mohla bych k tomu něco říct
 
Zatím je to samý klam
Napoví snad seznam
V schránce zapletené
Poklad čeká na toho
Kdo barvami oči obtočí
Jestli jsem se ale spletl
Tak smůlu má ta žena
Co je v tom zapletena
 
Tedy -
 
Další indicie milá paní, je
Že báseň ještě není na kýchání
Ale poslána jest je tam
Kde jedničky a nuly ukládám
Odkud pak posílám vše do PC k vám
Ano - číslo vaše mě dostalo až tam…
 
Tím pádem kouzlo nechtěného
je již prozrazeno
Co teď mám vlastně říct
Možná až vědět budu víc
Teď trochu zmatená jsem
Že závoj můj už padl na zem
 
Ničeho bát se nemusíš
Já už s jinou nesu života kříž
Jen snad potěší tě list co budeš třeba číst
Tak najdi a uvidíš co zříš
Pak indicii k rozpoznání
Budeš hnedka blíž
 
Těší mě že ten co umí verše psát
Má někoho komu je může předčítat
Přeji ti ať kříž tvůj není příliš těžký
A kdyby někdy náhodou se stalo
Že život s tebou zatřese
Ať na blízku vždy je ten
Kdo nad vším bude povznesen
 
Měj se hezky - ta která ví že se nezapletla
 
Opět napsané s noblesou miss kontesou
Otázka však zní zda poznáš jméno básníka
Který tento sen teď sní
Kdo i tobě přeje vše, co srdce tvé rozehřeje
Také zda Zapletená hra potěšila
Nebo zdědím, jen propadliště dějin
 
Pokud další chtěla by jsi znát
Tak jsem ten co z hnízda v Benešově vylétl jak pták
Na druhý konec světa ho vítr zavál
Který ví že není co a není kdyby -
Že je
Nekonečný v oku ryby
 
Tak dobrá šeptám tiše kobře
Budu s tebou tuhle hru hrát
Do té doby
Až nebude o čem psát
 
Děkuji, však -
Otázky i kostky jsou vrženy
Jen odpovědi chybí
Zda našla jsi už toho
Kdo je NEKONEČNÝM V OKU RYBY
Čas tedy všechen máš, tak se trochu snaž
Půjde to teď snáz, když slunce svítí zas.
 
15. 3. 2012
 
 
 
 
Zapletená hra 3
 
Jak už oba dobře víme
Jméno mé ty znáš
A snad viděl si i tvář
Než však já vše odhalím
Toho kdo zatím je jak stín…
Pověz básníku co zaměstnává hlavu tvou
Když zrovna neprolétá oblohou?
Někdy mám pocit že píše muž co zná svět
Pak přijde chlapec co dychtí
A chce znát odpověď
 
Jednu věc však musíš znát
Nesmíš být první kdo začne mi psát
A když nebude chuť či čas mi odepsat
Nechej vše plynout jako mrak
Já ozvu se jak ten pták
Co odlétá a vrací se na místo
Které chtěl by rozpoznat
 
Jsem alfa i omega
Pramen co z bodu vyvěrá
Chlapec i muž co zákony porušuje
Vrána i Bachův racek co ve větru poletuje
Malý princ, Tracyho tygr
Dítě, otec, světec i sígr
Taky vrba velká ryba…
 
Tohle moc dobře znám
Když člověk více než jednu z podob má
Vždyť královnou všech blíženců jsem já..
Četla jsem na kýchání tvé básně
A jsou opravdu krásné.
 
Jedna kapitola náhle vzala za své
Když znáš toho kdo píše tyto básně
Však smrt je znovuzrozením
Když překročíme vlastní stín
A černá s bílou prožívají svatbu
Před svítáním těsně
Když ryba s vodou tleskne - teskně
 
Tomu co píšeš rozumím
Že na zem masky spadly já dobře vím
Jen trochu ztrácím se tam kde je stín
Je to otázka nebo rým?
 
Díky světlu spatřit můžou se i stíny
Posouvat hranice - tvořit činy
Pokud vrátíme vše do koruny poslední
Pak není voda, nejsou čluny
A kde je stín k poledni?
Nikde, tady prohlédni…
 
Večer byl plný rocku……..
 
K pěknému večeru píši přání
V městě „ne zlém“ bude „chyba k mání"
Tóny obohatí teď a tady
Doporučím tedy udělat si čas lady
A zajít na křest desky
A jako já zažiješ večer hezký
Jen mládí najdeš, žádné blesky
 
Díky za přání pěkných dní
Pro mě byl víkend taneční
V šatech plesových
Ten příští bude hudební
Uvidím toho kdo rytmus v rukou má
A dokonce zpívat k tomu zná
Je to ten co z lucií je spojován
 
Mistake v objetí Golema
Je ten co Zlínem prolétá
Spolu s Charlie spustí misi
Co každý kdo kulturní je rád uslyší
Aprílem se projdi tiše
A dáš za pravdu – není klišé
 
Supr a je to tu zas
Ztratila se v otázkách i odpovědích
Nešlo by psát trochu konkrétněji…
Jestli problém by to byl
Pak omlouvám se, nebyl to můj cíl
Trpělivost je vlastnost
Kterou já bohužel nevlastním…
Na rozdávání však by tu byla upřímnost
Které mám víc než dost
 
Upřímnost je vlastnost dobrá
Však někdy chová se jak kobra
Indicie tady jsou:
Zlínský Golem přivítá kapelu
V dubnu šestého
Při křestu alba
A bude to palba
I když mistake žádná chyba
Kdo se přidá?
 
V tom případě hledala jsme dobře
Jen něco muselo uniknout mé kobře
 
A našla….
 
Zrovna poslouchám muziku jejíž jméno je zčásti Chaplinovo
Nemyslím si že kolik knížek máš, tím víc toho znáš
Víc o člověku řekne ten, který bývá obklopen
A o vkusu hodně prozradí které noty ho naladí
Nevím jaký jsi muž, myslím si však, máš vkus
Mám velké nutkání podívat se do míst
Kde tóny kapel budou znít…
I když člověk míní, děti často mění
 
A byla tu pauza kdy nepsal jsem nic
Samsára našla pro mé dveře klíč…
 
Pokud už není o čem psát
Musím jen říct vzalo to spád
Už žádné třesky plesky
Ze srdce přeji ti - měj se hezky….“J“
 
Vždycky je o čem psát, neloučím se - ba naopak
Jen někdy Samsára pohltí mé touhy a slunce zastře mrak
Když odmlčím se bral bych to jako odliv po kterém příjde příliv
V podobě nového jiskřivého osvěžujícího jak horský chlad
 
Pracuji na výstavě básní které 4. 5. 2012 v Nymburce zazní
Spolu z obrázky malovanými pastely tužkou i perem
Tvrz konceptů na steč vezmem – pošlu ukázku e-mailem
 
Omlouvám se za netrpělivost svoji
Zastesklo  se mi po verších básníkových
Nevím co dál říct
Píšeš tak krásně a já mám prázdný list…
 
Prázdný list? - i vněm umím číst
Ale ZIP až rozepneš více napoví
Co nejen oku lahodí
A jestli podaří se ti S-plynout
Mezi řádky objevit zrcadlo za obrázky
Do pomlázky
Určitě zaplníš prázdný list
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 

 

 
 
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz