básně

 

Zase jeden pocit
Zakleju jako starý mrzák
a vymočím se u kostela
sochy ať hoří,
chci trochu světla
dneska mě pětkrát píchla včela
a pořád ještě neumřela
 
 
 
 
Ležíme spolu na posteli
a venku se zas jednou smráká,
holubi den zas uvrkali
a slunce zase vzala straka.
Ty mlčíš bolest, já mlčím tabu,
oba tu ležíme ve stejným srabu
a radši děláme, že ptáky posloucháme.
Venku je ticho, druhého jeden máme.
 
 
 
 
Mám rád tvůj smysl pro erotiku,
když sedíš na posteli, trochu zahnědlá
jak slupka od banánu,
v koupelně máš věčně neumytou vanu
a přece pořád vypadáš jako ženská,
se kterou to má cenu.
 
 
 
 
Do Kovohutí
k zubaři nutí nás chodit,
sedmileté holčičky
ví, jak to bolí rodit,
ani mi chlapci,
je to nezbytné, nemůžeme říci ne.
 
 
 
 
Kdysi,
snad u mého strejdy,
bili jsme do sinusoidy
vlnitého plechu.
Na psí boudě tvořil, lámal,
Vlnil starou střechu.
 
 
 
 
Zas máš dneska tváře plné polotónů,
Ve tvém půl-úsměvu jenom zpola tonu,
Září jednu bulvu okem vyplňuješ,
Graciéznost chabá, jenom z půlky pluješ,
Že ti z pusy znějí jenom noty půlové,
To je taky polo-jalové.
 
 
 
 
Zas slyším výtah, dnes už podesáté,
Podruhé s tebou dutině,
která se líně plazí v patrech,
podruhé s lokty na klíně.
 
Přeju si, abys tady byla,
abych ti mohl vysvětlit,
že každý občas chyby dělá.
Podruhé bych to řekl líp.
 
 
 
 
Sotva se známe
a přece víme,
že k sobě máme,
řekněme, mámení.
Červenou plácačkou,
červenou střechou
za kočkou
dám ti znamení.
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz