Básně

 

Nymburské noci
 
Vagony na seřadišti zpívají své blues
v chladivé noci
a já čučím na Velký vůz
co se mi z modravé temnoty
směje, že nemůžu spát.
Tělo mě bolí, hlava už nebere,
všichni už spěj,
a nikdo mě nesere.
Z balkonu zírám do dáli na hvězdy,
dokouřím, obloukem pošlu špačka
vstříc zemi,
a zkusím jít spát,
a nechat se uspat řinčivými výkřiky
nárazníků podbarvenými teskným vytím
okolků, které obcují s kolejnicí.
(7.9.12)
 
 
 
 
měla dlouhý černý řasy
jo a měla taky vlasy
měla nožky od baletky
ručky jako od mulatky
a ten ksichtík k nakousnutí
boky jako afrodite
zachvěla se pod peřinou
stočila se ke mně blíž
a pak řekla:
ahoj brouku
já jsem Pavel
nebudu ti na obtíž
(1.9.12)
 
 
 
 
miluju svítání ve vlaku
ať už sou mlhavá
anebo bez mraků
to zažehnutí nového dne
jako narození dítěte
vše je před tebou
tvé smysly jsou jiskřivé
a mysl bez povlaku
není nad jitra živá
když si vezeš prdel
v tomhle vlaku
(22.2.13)
 
 
 
 
všichni jsme produkty svý doby
všichni jsme odlitky svejch rodičů
takže už zbejvá jenom říct
že je to všechno na píču
(27.3.13)
 
 
 
 
david bowie
kurva tak existenciální muziku
neumí nikdo,
je podzim,
u srdce mě píchlo,
je čas
vyrovnat účty,
jít
s lehkou myslí,
ať si splíny
jinej syslí
(23.11.12)
 
 
 
 
Ráno
 
odraz prvních slunečních paprsků
v zažloutlých okenních tabulkách
opuštěné nádražní budovy
dává příslib a možná naději,
že se bohové
na nás dnes usmějí
(22.4.13)
 
 
 
 
všichni žijeme ve stínu smrti,
někdo víc a někdo míň.
a podle toho jak se mrška vrtí,
máme každej plnou skříň.
všichni žijeme ve stínu života
někdo míň a jiný více.
a jak se nám ten život chichotá,
tak nám hoří svíce.
(24.4.13)
 
 
 
 
Zanzibar
 
chodím do hospody
kde chlapi nemaj tetovaný žádný hady draky nebo jiný krásně graficky a barevně vyvedený věci.
ty chlapi maj tetování podle kterého poznáte kdy a kde seděli.
chodím do hospody
kde pohladí pod stolem mý psi a vždy je poplácávaj tak, že tušíte, která psí část těla by zmizela první z pekáče.
chodím do hospody
kde jen při zmínce, že jsem měl něco s policií a ne se zákonem způsobí, že mi už jinak neřeknou než hele policajtskej… pokud se se mnou vůbec baví
chodím do hospody
kde jsem objevil pro mě nepoznanej svět
šílených osudů, neskutečných životních zvratů a bizarních životních podmínek
kde hostinskej vypráví, jak byl v lesbickým baru na záchodě a vedle něj močila baba na stojáka a ještě mu řekla: co čumíš, neviděls nikdy chcát chlapa?
chodím do hospody
kde se chlapi baví kterej druh ježka je jedlej a jak než se hodí do trouby tak se musí vorajblovat rašplí
chodím do hospody
kde chlapi z krimu nejsou nevypočitatelný zrůdy
ale férový chlapi kterejm osud napsal scénář většinou už tím kam se narodili
choldím do hospody…
(29.5.13)
 
 
 
 
cesta z města
vlak v hajzlu,
sedím v pajzlu
nymburskýho nádraží.
až vylezu,
tak se mi to jízdný
pěkně prodraží.
(11.6.13)
 
 
 
 
vychladlé lože
za co! ach bože!
vědět to tenkrát
vrhal bych nože!
(29.6.08)
 
 
 
 
už si nemáme co dát
už si jenom předáváme
už si nemáme co říct
už si jenom povídáme
(22.2.09)
 
 
 
 
Má náruč je otevřená
jen ksicht to všechno hatí
Žádná není unešená
stůjte při mně svatí
(6.9.11)
 
 
 
 
Myšlenky
v hlavě
lítaj
jak utržená
hadice
hovnocucu
Děcka zdravý
psiska hodný
manželka
jak utržená
z řetězu
(1.9.11)
 
 
 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz