Z Bedřichova života

 
 
 
+
Jednou Bedřich napsal román a schoval ho pod lahev.
+
Měl dvě kapitoly a žádnou pointu.
První kapitola pojednávala o tom, jak šel Bedřich někam.
Druhá kapitola byla o tom, jak šel Bedřich odněkud.
Bedřich dopil lahev a šel naklepat peřinu.
 
 
 
 
 
+
Žil jeden Bedřich a žil spokojeně.
Natíral oblohu na modro, trávu na zeleno a vůbec si tak užíval života.
Ale pak přišel Bedřichovi dopis a přivodil mu smrt.
V tom dopise bylo napsáno. „Tenhle dopis ti přivodí smrt, Bedřichu.“
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich rozjímal o nekonečnu.
Přinutila ho k tomu noční obloha, vědomí vyššího principu a lahev z Templářských sklepů.
Zkoušel si představit ovečku, jak běhá po Zeměkouli pořád dokola.
Když ovečka narazila na Velkou čínskou zeď, Bedřich o nekonečnu rozjímat přestal.
Konečně si dolil zbytek z lahve. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich přišel domů a upadl do spánku.
Zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku a zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku.
Bedřich vstal a odešel na ulici. Když přišel domů, nemohl usnout.
Byl příliš vyčerpaný. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha bolelo břicho.
Snědl husu, krůtu, kachnu, kuře a bažanta.
„A vida,“ řekl si Bedřich, „drůbež není pro člověka příliš záživná“. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
+
Jednoho slunečného dne vyvedl Bedřich slečnu na Petřín.
Zatímco z lavičky sledoval jak stoupá po točitém schodišti nahoru, popíjel kelímkové pivo a broukal si Pochod židovských otroků.
Poté několik desítek minut marně čekal na slečny návrat.
Musela uniknout velmi rafinovaně, aby ji Bedřich u schodiště nezahlédl.
Možná si však i trošku zdřímnul. „A vida,“ povzdechl si Bedřich, “ženy jsou velmi záhadná stvoření!“ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha navštívil podomní prodejce knih.
Nechal mu k posouzení výpravnou obrazovou publikaci o vesmíru za výhodnou cenu.
Bedřich knihu zabalil do dárkového papíru, odešel na oslavu narozenin svého kolegy ze zaměstnání a knihu mu věnoval.
Podomnímu prodejci knih už víckrát neotevřel. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich dostal nápad a stal se kvůli tomu slavným.
Lidé ho zdravili a říkali: „Ty jsi slavný Bedřichu!“
A Bedřich si to užíval. Však dlouho slavný nebyl.
Brzy byl slavný někdo jiný a Bedřich byl neslavně zapomenut.
Psala o něm už jen naučná encyklopedie.
Pod B jako Bedřich se psalo: „Jednou Bedřich dostal nápad a stal se slavným.“
 
 
 
 
+
Jednou šel Bedřich na nádraží sledovat vlaky.
Bylo slunečno a teplo a nesl si svačinu.
Náladu mu zkazil u vlaků postávající konduktér, který chtěl po Bedřichovi lístek na nástupiště.
Bedřich tedy odešel do nádražní restaurace, snědl svačinu a vypil několik nízkostupňových piv.
Poslouchal hlášení o příjezdech a odjezdech vlaků z amplionu.
„Vida, opravdu máme nejhustší železniční síť v Evropě. A stále se modernizuje,“ řekl si Bedřich a zapálil si cigaretu. 
 
 
 
+
Jednou vyhrál Bedřich na chovatelském plese v tombole dárkový poukaz. Stálo na něm: Romantický víkend ve dvou. Hory, jak je ještě neznáte. „Vida,“ řekl si Bedřich. „Ve dvou jsem na horách ještě nebyl. Jsem náramně zvědavý, kdo ještě přijede!“ A že byl páteční večer, odešel domů balit kufr. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich očekával návštěvu bratrance. Oprášil poděděný porcelán a koupil koláč. Bedřich se těšil, měl bratrance velmi rád. Byl z rodiny nejvzdělanější, studoval také jejich společný rodokmen. Bratranec dorazil na čas. Přišel, aby Bedřichovi oznámil, že podle jeho názoru je Bedřich adoptovaný. Bedřich bratrance vyhodil a koláč snědl sám. 
 
 
 
Více zde: https://www.kychanidosazi.cz/autori2/ondrej-urbanec/prozicky/
Jednou Bedřich napsal román a schoval ho pod lahev.
Měl dvě kapitoly a žádnou pointu.
První kapitola pojednávala o tom, jak šel Bedřich někam.
Druhá kapitola byla o tom, jak šel Bedřich odněkud.
Bedřich dopil lahev a šel naklepat peřinu.
 
 
 
 
 
+
Žil jeden Bedřich a žil spokojeně.
Natíral oblohu na modro, trávu na zeleno a vůbec si tak užíval života.
Ale pak přišel Bedřichovi dopis a přivodil mu smrt.
V tom dopise bylo napsáno. „Tenhle dopis ti přivodí smrt, Bedřichu.“
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich rozjímal o nekonečnu.
Přinutila ho k tomu noční obloha, vědomí vyššího principu a lahev z Templářských sklepů.
Zkoušel si představit ovečku, jak běhá po Zeměkouli pořád dokola.
Když ovečka narazila na Velkou čínskou zeď, Bedřich o nekonečnu rozjímat přestal.
Konečně si dolil zbytek z lahve. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich přišel domů a upadl do spánku.
Zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku a zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku.
Bedřich vstal a odešel na ulici. Když přišel domů, nemohl usnout.
Byl příliš vyčerpaný. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha bolelo břicho.
Snědl husu, krůtu, kachnu, kuře a bažanta.
„A vida,“ řekl si Bedřich, „drůbež není pro člověka příliš záživná“. 
 
 
 
 
 
+
Jednoho slunečného dne vyvedl Bedřich slečnu na Petřín.
Zatímco z lavičky sledoval jak stoupá po točitém schodišti nahoru, popíjel kelímkové pivo a broukal si Pochod židovských otroků.
Poté několik desítek minut marně čekal na slečny návrat.
Musela uniknout velmi rafinovaně, aby ji Bedřich u schodiště nezahlédl.
Možná si však i trošku zdřímnul. 
„A vida,“ povzdechl si Bedřich, “ženy jsou velmi záhadná stvoření!“ 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha navštívil podomní prodejce knih.
Nechal mu k posouzení výpravnou obrazovou publikaci o vesmíru za výhodnou cenu.
Bedřich knihu zabalil do dárkového papíru, odešel na oslavu narozenin svého kolegy ze zaměstnání a knihu mu věnoval.
Podomnímu prodejci knih už víckrát neotevřel. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich dostal nápad a stal se kvůli tomu slavným.
Lidé ho zdravili a říkali: „Ty jsi slavný Bedřichu!“
A Bedřich si to užíval. Však dlouho slavný nebyl.
Brzy byl slavný někdo jiný a Bedřich byl neslavně zapomenut.
Psala o něm už jen naučná encyklopedie.
Pod B jako Bedřich se psalo: „Jednou Bedřich dostal nápad a stal se slavným.“
 
 
 
 
 
+
Jednou vyhrál Bedřich na chovatelském plese v tombole dárkový poukaz. 
Stálo na něm: Romantický víkend ve dvou. Hory, jak je ještě neznáte. 
„Vida,“ řekl si Bedřich. „Ve dvou jsem na horách ještě nebyl. Jsem náramně zvědavý, kdo ještě přijede!“ 
A že byl páteční večer, odešel domů balit kufr. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich očekával návštěvu bratrance. Oprášil sváteční porcelán a koupil koláč. 
Bedřich se těšil, měl bratrance velmi rád. Byl z rodiny nejvzdělanější, studoval také jejich společný rodokmen. 
Bratranec dorazil na čas. 
Přišel, aby Bedřichovi oznámil, že podle jeho názoru je Bedřich adoptovaný. 
Bedřich bratrance vyhodil a koláč snědl sám. 
 
 
 
 
 
+
Jednoho času byl Bedřich velmi neklidný. 
Když takhle zrovna zvedal činku, pověděl mu přítel: 
„Chystám se, Bedřichu, betonovat chodník k domu a sháním, kdo by mi s tím pomohl.“ 
„To je dobře, příteli,“ řekl Bedřich, „že se do takové práce nechceš pustit sám. Mohl by sis strhnout záda a to by bylo velice nepříjemné.“
 
 
 
 
 
+
V Olomouci žil jeden strojvůdce. Nějaký prý jiný Bedřich. A ten se rozhodl, že bude chodit pěšky. Tak prodal vlak a chodil. A v Olomouci žil ještě jiný strojvůdce a ten se také rozhodl, že bude chodit pěšky. Ale nakonec si to rozmyslel. A to vůbec nebyl žádný Bedřich.
 
 
 
 
 
+
Jednou byl BEDŘICH smutný. Byl tak smutný, že ho nerozesmál ani klaun Pitomio ze seriálu Migranti. A lidé se ho ptali: „Proč jsi tak smutný, Bedřichu?„ A Bedřich nevěděl. „Asi jsem se zasekl v implicitní paměťové stopě,“ myslel si Bedřich, „budu muset vyhledat lékaře.„ A jak tak v chůzi rozjímal, rozplácl se nosem o výplň velkých skleněných dveří. Lidi se mu smáli a Bedřich se také smál. Byl nadobro vyléčený.
(...a zase se těšil, co bude mít Pitomio dnes k obědu...)
 
 
 
 
 
+
Když byl Bedřich mladý
neměl kamarády
s věkem žádná změna
kamarády nemá
Bedřich ví si rady
chodí chytat hady
 
 
 
 
 
+
Bedřich se stal mnichem
chodí s plným břichem
zas se přecpal pránou
že neprojde bránou
 
 
 
 
 
+
Bedřich se stal mnichem
povídá si s tichem
zatím ho to baví
víc než ranní zprávy 
 
 
 
 
 
MĚLA JSEM JÍT VČERA
na rande s Bedřichem 
nějak mi to nevyšlo Bedřich má zlost 
poslal mi v balíku kurýrním servisem 
výhružně ohlodanou kost
 
 
 
 
 
KDYBY MĚL BEDŘICH SESLI 
nepřipadal by si skleslý
Bytelnou polstrovanou sesli
čtyři valkýry by mu ji nesly 
Bedřicha s fajnovou seslí 
...ale tak kdo ví a jestli....
 
 
 
 
 
+
Jednou byl Bedřich v Nebi. “Vida,” podivil se Bedřich, “je tady taky Lemmy.” “Ahoj, Lemmy, co tady děláš? Jak to, že nejsi v pekle?” Zeptal se Bedřich zarostlého kapelníka Motorhead. “Don’t undrestand. Speak English!” Zabručel Lemmy a dál si Bedřicha nevšímal. 
“Aha,” pomyslel si Bedřich, “Angličani můžou zpívat, co chtějí, protože jim nikdo nerozumí. Tak proto taky komunistům tolik vadili,” rozvíjel Bedřich brilantně myšlenku. 
“Jsi moudrý, Bedřichu, v Nebi Tě moc potřebujeme,” ozval se nad ním dunivý hlas zhůry a to Bedřicha probudilo. “To je dobře, že jsem zase doma,” oddechl si Bedřich, “kdoví, co by po mně chtěli za práci!” Spokojeně si ulevil Bedřich a usnul zase někam jinam. 
 
 
 
 
 
+
Jednou byl BEDŘICH spokojený a užíval si tak života. Říkal si “jsi spokojený, Bedřichu” a další pěkné věci, které ho nesmírně těšily. Namísto do restaurací chodil do lesa a po lukách. Čichal ke květinám a vzdychal “ách” a volal “jů”, jak se velice radoval. Až si pak nešťastně šlápl do rigolu a zvrtnul si nohu. A už nikam dál nešel, protože nemohl a zůstal na louce bez pomoci. Asi si teď tak říkáte, co bylo s Bedřichem dál? jak to dopadlo? No, nějak to s Bedřichem dopadlo, o to nemějte strach, to není úplně důležité. Třeba počkal tři dny, noha se zahojila a bezpečně došel domů, co já vím. Co ale důležité je, a to teda opravdu je, je přesně to, co z toho vyplývá? Jaké z toho plyne poučení? Jistě, třeba měl Bedřich raději chodit do restaurace namísto po lukách. Já si spíš myslím, že si měl vzít mobil, aby si zavolal sanitní vůz záchranné služby. Ale tak jako tak, to je nakonec Bedřichova věc. Do toho se mu nemotejte, on se vám taky do ničeho nemotá. A kdo se moc ptá, moc se doví, žejo...
 
 
 
 
 
+
Jednou BEDŘICH vyšlapal na petřínskou rozhlednu. Překvapilo ho, kolik cestou viděl stejných nebo přinejmenším velmi podobných schodů. “Vida, řekl si Bedřich. Schodiště je uspořádané v podstatě do kruhu, i když ne zcela. Vlastně jde spíše o osmihran. Ale mohlo by klidně mít také tvar trojúhelníku, čtverce nebo i jiných geometrických obrazců!” Uvědomil si Bedřich. Bedřichovi o tom již dříve vyprávěl kolega Radúz Mišour, který pracuje v odbytu, ale v dětství chtěl být konstruktérem. “Na jednu stranu jde především o výhled do všech stran, na druhou stranu má konstrukce rozhledny své zřejmé zákonitosti. Prvoplánové i více či méně skryté,” prozradil Bedřichovi druhdy U Jelínků šeptem Mišour. Od té doby se Bedřichovi zdají záměry konstruktérů rozhleden nadmíru zajímavé a tajemné. 
 
 
 
 
 
+
Jednou si BEDŘICH zapůjčil ve veřejné knihovně publikaci o výkladu snů. Zajímalo ho, co znamená, když se mu zdála bandaska a rozkrojená okurka. Otevřel knihu a četl: „Pokouším-li se zde popsat výklad snů, nemyslím, že překračuji okruh neu-ropatologických zájmů.“ “Herdek, co to je?“ Pomyslel si Bedřich, „to musel napsat cvok.” Další věta knihy ho v názoru utvrdila. Zněla: „Sen se jeví prvním článkem psychických útvarů, jejímiž dalšími články, hysterickou fobií, nutkavou představou a bludem, se lékař musí zabývat.“ „No jasně, hysterici a bludy. Já si to myslel,“ znalecky zamlaskal Bedřich. „Kdo že to napsal? Aha, další Freud, tak to musí být tamtoho Freuda brácha. Stejnej pošuk,” ujasnil si Bedřich. Knihu zahodil a v knihovně nahlásil jako ztracenou, čímž spokojeně prokázal lidstvu dobrodiní.   
 
 
 
 
 
 

 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz