Básničky

 
OTISKY V POLŠTÁŘI...
...hladí mě po tváři
až projdu sluneční branou
včerejší sny se mi stanou...
 
 
 
 
 
V POUŠTÍM SLUNCI...
...přinesu ti stín
Namířené nože prstem otupím
Bude-li třeba pohnou se světy
Abych já žila, abys žil ty...
 
 
 
 
 
NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ...
...nabídne ti mnohá krásná pokušení
třeba stát se sebou, ale za tu cenu
že přineseš oběť všemu nehodnému
dáš se všanc, srdce vyložíš na zem
však může zdát se, že jen blázen
sklání se, namísto aby trhal plody
pil jejich nektar, hltá doušky vody
prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu
v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu
nahlédnout svou duši, její božský plamen
potkat se a splynout, na věky věků...
...AMEN!
 
 
 
 
 
VSADILA JSEM NA LÁSKU
Život visí na vlásku
Nemám k tomu mnoho říci
Můžou za to romantici
Na mou duši nevěřím
Na bulení do peřin
Přijde mi jen děsivé
Ronit slzy pro živé
 
 
 
 
 
…NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ
mužem i ženou
rybářem
rybou uvnitř sítě
chycenou
postavou z románu
jako tím kdo ho píše
čas spouští hrající fontánu
tak poslouchej…
…JEN TIŠE…
 
 
 
 
 
ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM
Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden
V náruči domova se pouštím dovnitř nahé sebe
Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?
S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto
Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…OTISKY V POLŠTÁŘI...
...hladí mě po tváři
až projdu sluneční branou
včerejší sny se mi stanou...
 
 
 
 
 
V POUŠTÍM SLUNCI...
...přinesu ti stín
Namířené nože prstem otupím
Bude-li třeba pohnou se světy
Abych já žila, abys žil ty...
 
 
 
 
 
NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ...
...nabídne ti mnohá krásná pokušení
třeba stát se sebou, ale za tu cenu
že přineseš oběť všemu nehodnému
dáš se všanc, srdce vyložíš na zem
však může zdát se, že jen blázen
sklání se, namísto aby trhal plody
pil jejich nektar, hltá doušky vody
prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu
v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu
nahlédnout svou duši, její božský plamen
potkat se a splynout, na věky věků...
...AMEN!
 
 
 
 
 
VSADILA JSEM NA LÁSKU
Život visí na vlásku
Nemám k tomu mnoho říci
Můžou za to romantici
Na mou duši nevěřím
Na bulení do peřin
Přijde mi jen děsivé
Ronit slzy pro živé
 
 
 
 
 
…NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ
mužem i ženou
rybářem
rybou uvnitř sítě
chycenou
postavou z románu
jako tím kdo ho píše
čas spouští hrající fontánu
tak poslouchej…
…JEN TIŠE…
 
 
 
 
 
ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM
Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden
V náruči domova se pouštím dovnitř nahé sebe
Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?
S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto
Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…

OTISKY V POLŠTÁŘI

hladí mě po tváři

až projdu sluneční branou

včerejší sny se mi stanou...

 

 

 

 

 

V POUŠTÍM SLUNCI

přinesu ti stín

Namířené nože prstem otupím

Bude-li třeba pohnou se světy

Abych já žila, abys žil ty...

 

 

 

 

 

NEŽ VYROSTEŠ Z HLÍNY, SVĚT SE ZMĚNÍ

nabídne ti mnohá krásná pokušení

třeba stát se sebou, ale za tu cenu

že přineseš oběť všemu nehodnému

dáš se všanc, srdce vyložíš na zem

však může zdát se, že jen blázen

sklání se, namísto aby trhal plody

pil jejich nektar, hltá doušky vody

prach má v očích, nozdrách, u úst pěnu

v touze vidět skrze tmu a mlžnou stěnu

nahlédnout svou duši, její božský plamen

potkat se a splynout, na věky věků

AMEN!

 

 

 

 

 

 

NARÁZ JSEM STAŘEC I DÍTĚ

mužem i ženou

rybářem

rybou uvnitř sítě

chycenou

postavou z románu

jako tím kdo ho píše

čas spouští hrající fontánu

tak poslouchej…

…JEN TIŠE…

 

 

 

 

 

ZTRÁCÍM SVÉ PROKLETÍ NA CESTĚ LABSKÝM BŘEHEM

Kde byli a kde jsme, nevíme vlastně nikdo, ani jeden

V náruči domova se choulím dovnitř nahé sebe

Co mi ráno přinese a co večer vezme hvězda z nebe?

S ní na dlaň pustím si vše, co bylo uvnitř roky skryto

Pak už vím naráz zcela jistě – nebolí to…

 

 

 

 

 

ZÍTRA SE VĚCI STANOU

 

Zítra už nebudu mít strach

nebudu dál mlhou nad propastí

snesu se k zemi jako hvězdný prach

vyhnu se všem lupičům a pastím

 

Vstanu jako Fénix z popelnice

takto se potřetí narodím

rozsvítím se světlem Večernice

na zem budu vrhat jiný stín

 

Uvidíš mě jako plamen zářit

budu cesta za tmu projetá

mořský racek, zjevení ve Snáři

v hodinách ručička staletá

 

Pod hladinou řeky skrytá melodie

věčnou láskou psané melodrama

hrot blesku ani slovo už mě nezabije

odejdu, jen budu-li chtít sama…

 

 

 

 

 

NEBÝT SOBĚ OTROKEM

jen králem

zázrak čekat

přitom smrdět málem

Boha hledat očima

a slovy

může se to podařit

však kdo ví

 

Soudit

ale sám si nepřát kata

po rukou chodit

když zatlačí pata

neloven

být stále tím, kdo loví

může se to podařit 

však kdo ví

 

Snášet bolehlavy

chladných nocí chvění

s chutí hodovat i tam

kde jídlo není

umotat pro sebe

příběh snový

může se to podařit

však kdo ví… 

 

 

 

 

 

NAHOŘE NA HOŘE PLÁNUJI

vypluji na moře 

popluji 

Popluji ke svému světu 

neviděn očima

čeká a je tu...

 

 

 

 

 

SNADNO PRÝ KE ŠTĚSTÍ STAČÍ

podlehnout volnosti ptačí

netřeba hned sbírat peří

křídla má, kdo v sebe věří

 

 

 

 

 

Kontakt

Alice Urbancová +420 737 137 035 hypatiaa@seznam.cz